Ahojte, kulíšci. :) Dneska se mi povedlo napsat kousek povídky, tak jsem si řekla, že vás mile potěším a dám tady prolog k upírům. Uf, problém je v tom, že mi nějak došla slova. Tedy, neberte mě do slova - znáte mě. Já mám vždycky, co říct. Prostě jen nevím, jak správně formulovat začátek první kapitoly. Ale já na to přijdu, nebojte se... Zítra mám dějepis a pozítří nemusím do ZUŠky... ještě, že tatínek je tak chápavý a uvědomuje se, jak důležité je vidět každičký zápas mistrovství v hokeji. :)

Co jinak? Jinak se mám krásně. Po večerech se naplno oddávám světu představám a pak to všechno další den nějak elegantně zapasuju do své nové povídky - už jsem říkala, jak jsem z ní na větvi? :D Vidím to tak, že příští týden by se tady mohly objevit informace.

No, dost už toho zdržování. :) Užijte si prolog, je takový... na mé poměry až nezvykle děsivý. :)

P.S. Ještě jedna věc, omlouvám se, že nejsem zrovna aktivní při čtení vašich blogů. Doma je pozdvižení - mamka odjíždí v úterýi do lázní, taťka další pondělí a pak o dalším víkendu obě dvě babičky. :) Po úterku to snad bude lepší. ^^

Počet slov: 228

Dlouho jsem uvažovala, jakou povídkou začít. Mám před sebou čistý štít a je jen na mě, čím začnu - který ze svých střípků vám představím jako první v řadě. Ano, původně to měli být jednoznačně upíři. Mám toho k nim vymyšleného tolik - od jmen hlavních postav, přes nejmenší kudrlinku děje až po poslední slůvko příběhu. Ale když jsem byla v pondělí ve škole, dostala jsem jiný nápad. A řeknu vám, je to jako kdybyste dítěti strčili do rukou novou hračku! Celý víkend nemyslím na nic jiného. Jen povídka sem, povídka tam - nevím jak to zítra v té škole vydržím.

A tak přišlo dilema. Tu novou nebo staré dobré upíry? Nebylo to lehké rozhodování, ale po dlouhém uvážení jsem se nakonec rozhodla vrátit se k upírům. Tu novou ještě nechám chvíli růst - jak ve wordu tak v myšlenkách. :) Ale bude tady brzy, slibuju.

Když jsem se dneska ráno probudila, neměla jsem nejmenší tušení, co budu dělat. Měla jsem krásnou představu o tom, jak si sednu k wordu, ale všechny mé sny se rozplynuly asi po hodině, kdy do celého textu přibyly dva řádky, které jsem se ani nenamáhala uložit. A tak, jsem se rozhodla otevřít Photoshop. Pomalu jsem se divila, že ještě vím, kde jaká ikonka leží, ale tak nějak jsem zjistila, že je to jako jízda na kole - když se to člověk jednou naučí, už nezapomene. :)

Tak se mi z toho všeho nakonec vyvrbil krásný den strávený v objetí kyberprostoru. A řeknu vám, tohle se mi nestalo už hezky dlouho - abych tady seděla prakticky od rána do večera. Nelíbí se mi to. :D Zvlášť, když jsem si dala za cíl udělat nový design tady na blog a nakonec vám svůj dnešní výtvor dávám ke stažení.

No, snad se bude líbit...

Náhled / Jak stahovat / Pravidla

Žiju. Nepřežívám. Žiju. Užívám si, co to jde. Jsem šťastná… až na nějaké malé výjimky. Ale myslím, že právě během několika posledních týdnů jsem si víc než kdy uvědomila, že takové věci k tomu všemu prostě patří. Život není černobílý. Je tady tolik dalších odstínů…

Z části proto vám píšu. Říct vám, jak se mám skvěle. Že se mi začíná dařit v češtině i angličtině a svět se tak stal zase normálním. Nebo o tom, jak jsem si dneska vysloužila v tělocviku pochvalu od nejlepšího fotbalisty třídy - ne, vážně nejsem zamilovaná ^^. Nebo o tom, že budu mít tři týdny byt sama pro sebe… J

A ne, tím dnešní sebestředné kecání nekončí. Co víc, myslím, že až odsud je to hlavní, proč vám píšu. A tedy o tom, že nastal čas loučení…

Tak a je to tady. :) Obývak je udělaný, v pokoji mám pořádek a další kapitola k Broken promise dopsaná. Už úvodem bych ale chtěla říct, že to není nic moc. Opustila mě nejen múza, ale i psavá a clekově mám vlastně pocit, že to stojí za houby. :D Až na některé úseky. Ale to bude nejspíše tím, že Andromeda mě až do nedávna ze sester Blackových fascinovala nejméně. No, uvidítě. :)

Kapitola opět pro Illienel. Budu pevně doufat že se neurazí nebo alespoň ne příliš. Je to totiž úplně jiné, než předchozí dvě části. Tedy, úplně ne... ale přece jenom tam je těch emocí daleko méně.

PS: příjemné čtení. ^^

Dobré ráno. :) Jsem tady jen na malou chvillku - za půl hodiny mi jede autobus, takže jistě chápete, že nemám příliš času. Na druhou stranu však vím, že jindy bych si ten čas nenašla a tohle je tedy jediná možnost, jak se tady dostat a dát vám vědět nějaké informace.

Co se týče povídek, slibovala jsem Prokletí, ale to jsem tehdy ještě nevěděla, že vymyslím úplně jinak sled děje v několika následujících kapitolách. Vím co psát, vím jak to psát, ale chybí mi takové detaily, jako jsou Vánoční dárky. Všechno, co mě napadá by se hodilo spíše až za dlouho....

Navíc se doma maluje a řeší otázka stěhování se do rodinného baráčku. Nevím, jestli je to vůbec reálně, ale při každé vidině většího pokoje, zahrady a terasy skoro slintám. Tím jsem však chtěla říct, že spravujeme byt, aby se dal nějak slušně prodat. Je to tady u nás jako be skladišti. Vážně.

Takže nevím, kdy se k psaní dostanu. V sobotu mám tapetovat ložnici a absolutně nemám tušení, jak se to dělá. :D Naštěstí jde jen o malý kousek... V každém případě vám můžu trošku prozradit, co se bude v další kapitole Prokletí odehrávat. :)

Jak by mnozí z vás jistě typli, konečně nastávají Vánoce. Lis odjela domů - do Londýna a vy se tak konečně setkáte s tou milou a spořádanou rodinkou, která si ji před šesti lety vzala k sobě. Ale je všechno opravdu tak idylické? :)

Pro Příznivce Broken promise mám taky dobrou zpávu. Povídka přibývá sice pomalu - stejně jako písmenka v rozepsané kapitole, ale nezapomněla jsem na ni. Myslím, že konečně začínám mít přesnou představu o tom, co se bude dít a jaké rozhovory se odehrají.

Never more... tak, to je pase. :D Minimálně zatím.

V komentářích mi tedy prosím napište, jestli chcete dříve Prokletí nebo Broken promise. ;) (Nemám čas vytvářet anketu)

No, a teď mi zbylo krásných sto padesát vteřin na to, abych vám řekla jak se mám. :D

Mám se ... skvěle. Všechno je sice uspěchané, uhoněné. Známky upadají. Píše se hodně testů. Na nic není čas. Profesoři mě straší s koncem světa. Ale mě, ač to bude znít sebedivněji, ten nepředvídatelný sled událostí nečím fascinuje. Líbí se mi to přijít domů, odhodit tašku a jít cvičit. Vrátit se večer a připadat si totálně naprosto šíleně. Líbí se mi, chodit ven s kamarády nebo jen tak sama. Líbí se mi ... líbí se mi neztrácet čas něčím zbytečným.

Tak a tím bychom se dostaly k závažnému problému, který stíhá mou mysl... ale jelikož mých sto padesát vteřin už vyprchalo, musím to nechat na jindy.

No nic, tak se tady mějte. :) Jo, a omluvte ty chyby, nemám čas pročítat to znovu.

Zdravím. Je to už dlouho, co jsem se naposledy ozvala. Já vím. Nějak se mi vůbec poslední dobou nechtělo vysedávat u počítače. Vlastně, pořád se mi nechce, ale včer jsema byla u babičky a prohlížela si staré rodinné fotky. Páni, to vám byly návaly inspirace k Prokletí! A taky jsem zjistila jednu zajímavou věc, moje prababička, jako by z oka vypadla Lisie... To jsou mi náhody. :)

Dále tady mám jednu připomínku k povídce. Zjistila jsem, že mám strašlivě mezery ve jméně hlavní hrdinky *červená se až za ušima*. Jednou píšu Elizabeth jindy zase Elisabeth. Takže, abych to uvedla na pravou míru (v předešlých kapitolách upravím co nejdříve) hlavní hrdinka se jmenuje Elisabeth Krausová - se S. Jasně, nehraje to příliš velkou roli, ale i tak. :D

No nic, užijte si kapitolu. Další už je napsaná, takže bude ještě během tohoto týdne, přísahám. Korálky už raději slibovat nebudu... Dopadlo by to totiž nejspíš jako minule. :D

Kapitola pro Annie s Eliškou.

Dnes, je to přesně rok od doby, co jsem tady na blogu zveřejnila svůj první článek. Zdá se mi nemožné, že to tak rychle letí, ale na druhou stranu, občas mám pocit, jako by tento blog byl součástí mého života mnohem déle.

Zdravím, mi milí. ^^ Jak jsem slíbila jsem tady i s novou kapitolou Broken promise. Nu, snad se vám bude líbit alespoň tolik jako ta předchozí, i které jste mě všichni potěšili svými nádhernými komentáři. Zvlášť Illienel, takže, tahle kapitola je speciálně pro ní. ;)

Jinak, mám v plánu teď zase hodit očko na Prokletí. Mám naplánovaný děj a docela i představu o tom, jak by to mělo vypadat, ale no.. uvidíme. Docela dost teď ulítávám na jedné nové povídce, takže by to mohlo chvíli trvat. :) Ale mám na skladě jednu starou jednorázovku a taky pracuju na překladu. Takže, nudit se myslím nebudete. :)

Mějte se a krásné čtení ^^

Tak, jak jste si jistě mnozí z vás všimli - pokud ne, navštivte očního - změnila jsem design a dokončila všechny úpravy v rozcestnících. Řeknu vám, byla to fuška, a kdyby se mi chtělo, mohla bych samozřejmě pracovat dál - polovina povídek potřebuje nové obrázky, ale to až někdy jindy.

No, doufám, že se vám změny alespoň trochu líbí.

Co je tedy nového?